Dne 14.7. jsem musela nechat ukončit život svého přítele a kamaráda Vildy.
Myslím, že jeho život naprosto vystihují slova jedné písně, která se zpívala
na LVT boxerů v Jižních Čechách:
"Byl to chlapák, byl to rváč,
necouval nikdy, taky nač?
Rány rád dával, přijímal,
byl to zkrátka všech psů Král."
Vildo, do poslední chvíle, do posledního dechu jsi byl úžasný, veselý a bojovný
pan Pes. Byl jsi opravdu Borec. Nikdy na tebe nezapomenu a doufám, že jsi teď
někde za Duhovým mostem, kde je ti dobře, jsi v plné síle a nic tě nebolí.
Taky doufám, že tvoje milované obrany jsou tam každý den . . . .
Ch. BASKERVILL BUDDHA TAJPAN
03.12.1999 - 14.07.2009
(otec: Ch. Atos Narcius - matka: Apolenka z Vilarola)
Vilda, Vilík, Vilíšek, Vitalíšek, Virus . . .
Byl syn mojí úžasné Apolenky. Z vrhu B jsem si původně chtěla nechat fenku, ale byla tam jen jedna a tu jsem slíbila kamarádce. Vzhledem k tomu, že jsem si psa pořizovala spíš na výcvik než na chov, dala jsem nakonec přednost psovi. Udělala jsem dobře a svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala! Vilda byl "pes mého života". Vše, co v životě dělal, dělal s nadšením a úžasnou chutí do práce. A že toho dělal hodně. Byl přátelský, veselý. Byl vždy dobře naladěný a do vysokého věku připravený na každou lumpárnu. Svou první zkoušku (záchranářskou zkoušku vloh - ZZZ) složil, když mu byl 1rok a 13 dnů a poslední zkoušku skládal v 9ti letech. Mezi tímto obdobím složil 45 zkoušek z výkonu a limit některých druhů zkoušek splnil celkem 63x, čímž si vysloužil zápis do České knihy rekordů - Pes s nejvyšším počtem složených zkoušek. Za život se účastnil mnoha závodů, výběrových soutěží na MS FCI, 4x se účastnil MS Atibox, byl také Mistr Republiky BK ČR ve výkonu. Jeho doménou byly obrany, na mnoha závodech vyhrál "Nejlepší obranu" a ani ve veteránském věku se mu radost z obran nevytratila. Myslím, že jeho život byla jedna velká zábava, bavilo ho opravdu vše, co dělal: stopy, poslušnosti, obrany, canisterapie, záchranařina - sutiny, plochy, laviny, voda, TART. Nebavil ho jen coursing. Také se stal otcem mnoha potomků, kteří po něm, pokud mohu soudit, zdědili jeho úžasnou povahu. Ale byl to především můj velký parťák a kamarád, který mi bude navždy chybět a na kterého nemohu nikdy zapomenout.
Protože to byl pes s velkým P, nemohla jsem dopustit, aby konec jeho života nebyl důstojný. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Vildo,moc mi chybíš . . .